Instinkt | 27. 10. 2011 | Rubrika: Scéna | Strana: 45 | Autor: MILOŠ KOZUMPLÍK, ŠIMON ŠAFRÁNEK

Komplikované dospívání dívky, která v kritickém věku nechtěně otěhotní, potratí a balancuje na hranici závislosti, popisuje spoluscenáristka televizního Comebacku a seriálu Ulice Petra Soukupová ve své třetí knize Marta v roce vetřelce. I v INSTINKTU jsou na ní odlišné názory.

Deníkové zápisky devatenáctileté hrdinky hned v úvodu překvapí osobitým jazykem. Věty jsou útržkovité, chybějí slovesa. Co však zpočátku působí osvěžujícím dojmem, toho je už po několika stranách příliš. Ozvláštnělý jazyk navíc nepůsobí věrohodně. Používá jej totiž nepříliš dobrá studentka filozofické fakulty, která se od většiny svých vrstevníků jinak prakticky neliší. Ba dokonce je tuctová natolik, že její největší „rebélií“ jsou cigarety a občas pivo přes míru.
Petra Soukupová má pozorovací talent i schopnost viděné věrohodně zachytit. I v tomto ohledu však čtenář dřív či později narazí na kolovrátek monotónnosti. Já na ségru, ségra na mě, do toho naši. A znovu a zas. Lze jistě argumentovat upřímnou snahou o pravdivé zachycení i těch nejvšednějších zážitků, ale jde-li skutečně o umělecký záměr, jeho účinek není nijak ohromující. Děj je předvídatelný, jeho vnitřní energie jednotvárná.
Pokud autorka svou knihu zamýšlela pro čtenáře stejně staré, jako je její hrdinka, jistě se nemine s pozitivními ohlasy. Avšak starší čtenáři, i přes Soukupové nesporné kvality, už v pokoji její hrdinky Martiny byli. A vetřelec jim ho v překvapivém, novém osvětlení neukázal.

Petra Soukupová ve své nové knize Marta v roce vetřelce objevila svůj styl. Zkratkovitý, bez sloves. Věty jsou pak údernější, spád je rychlejší, i když možná trošičku zmatený – působí to na mě jako jízda po závodní slalomové trati. Zážitek z takové literatury pak možná připomíná agresivní průplach od Doroty Maslowské, především ale po pár slovech poznáte, koho čtete. Mohl bych samozřejmě spekulovat nad tím, do jaké míry jde o autorskou manýru, vždyť to vypadá, že po vypravování Soukupové zbývá jen pár skic, je to pryč rychleji, než celá dnešní uspěchaná doba. Mně to ovšem konvenuje s deníkovou formou knihy a zároveň s autorčinými statusy na sociálních sítích, kdy dokáže příběhy jednoho dne odvyprávět v pouhých několika desítkách znaků. Jenom jedno mi v Martě chybí, příběh, který by z těch krátkých vět udělal palčivé rány. Snad příště už Soukupová opustí mnohoúhelník rodinného krbu… anebo možná já mu budu schopný přijít na chuť.

Petra Soukupová: Marta v roce vetřelce Host, Brno, 2011, 320 stran